Martin Kupka

DEJTE HLAS PRO ROZHLAS I PRO ČT

Snaha napojit rozhlas a televizi na státní rozpočet znamená pokus o jejich politické ovládnutí. Právě proto je nutné bránit jejich nezávislé financování jako jeden ze základů svobodné společnosti.
Martin Kupka a Rozhlas

K Českému rozhlasu mě pojí velmi osobní pouto, protože jsem při studiu žurnalistiky a masové komunikace začal v Českém rozhlase pracovat. Rozhlasová práce, konkrétně na stanici Vltava a Praha, se pro mě brzy stala svébytným světem.

Díky tomu jsem přišel do kontaktu s úžasnými osobnostmi. Měl jsem možnost natáčet rozhovory s Liborem Peškem, Jiřím Bělohlávkem, Ivanem Medkem a se špičkovými českými výtvarníky a architekty, například s Josefem Pleskotem. Vedl jsem rozhovory s řadou dalších interpretů ze světa vážné hudby i jazzu, například s Ivanem Klánským, Soňou Červenou, Dagmar Peckovou, Emilem Viklickým, Frantou Kopem či Petrem Maláskem.

Tohle pro mě byl obrovský zdroj inspirace, na který nikdy nezapomenu. Měl jsem možnost se v rozhlase naučit spoustu věcí. Vzpomínám si na mnoho hodin strávených intenzivním drilem s Hankou Kofránkovou a dalšími. Byla to mimořádná škola.

V čem je pro mě rozhlas naprosto výlučný a proč k němu cítím stále velkou lásku? Ve světě, kde dominuje obraz či klip, si rozhlas uchovává jako svou hlavní doménu slovo. To musí vždy obstát samo o sobě, být zajímavé a atraktivní bez pomoci vizuálních efektů. Není možné ho „ošálit“ barvami nebo obrazem, musí stát na kvalitě obsahu.

A právě toto omezení je jeho obrovskou výhodou. Rozhlas člověka naučí šetřit slovy a zároveň chápat, že i v jednadvacátém století má slovo svou váhu. To je pro mě dodnes jedna z největších inspirací.

PROČ?

Český rozhlas má být nezávislá kontrola moci.

Český rozhlas sehrál v naší historii klíčovou roli, v roce 1945, v roce 1968 a také od roku 1989. Právě proto si ho dnes všichni platíme: aby se už nikdy neopakovalo, že si vláda bude s Českým rozhlasem dělat, co chce. Má jít o trvale nezávislou instituci, jejímž hlavním smyslem je nezávislá novinařina. Spolu s Českou televizí tvoří pevnou oporu veřejného informování. Rozhlasové vysílání, online zpravodajství, podcasty a další moderní formáty navíc představují silnou a nezastupitelnou kontrolu jakékoliv politické moci.

Zrušení poplatků = ztráta nezávislosti médií.

Koncesionářské poplatky by se neměly zrušit. Pokud by k tomu došlo, financování médií veřejné služby by už nebylo nezávislé, ale podléhalo by vyjednávání v rámci státního rozpočtu. V takové situaci by byla média veřejné služby vydána na milost či nemilost vládě pokaždé, kdy se bude rozpočet řešit. Příklady z okolních zemí jasně ukazují, že se státem hlídaná média přizpůsobují požadavkům aktuální vlády a stávají se její hlásnou troubou.

To by znamenalo konec nezávislé novinařiny.

Vládní politici se snaží oslabit veřejnoprávní média.

Andrej Babiš na sněmu hnutí ANO prohlásil, že jeho největšími soupeři jsou novináři. Z toho je zřejmé, že jeho strategií je tyto „soupeře“ oslabit. Chce si je buď podřídit, nebo zlikvidovat.

Původní nebezpečný záměr převést financování veřejnoprávních médií na státní rozpočet doplňují další, ještě horší zásahy. Ty počítají s okamžitým omezením koncesionářských poplatků už v průběhu tohoto roku. Výsledkem je chaotická kombinace kroků s přímým dopadem na stabilitu rozhlasu i televize.

Takový postup vytváří cílený tlak na jejich fungování. Finanční nejistota se promítá do provozu i obsahu a oslabuje instituci, která má být na politické moci nezávislá.

Oslabení médií omezí jejich veřejnou funkci.

Český rozhlas vedle nepřetržitého zpravodajství plní i zákonné povinnosti, které komerční média běžně nezajišťují. Patří sem role v krizových situacích i prostor pro menšiny, kulturní i společenské, včetně žánrů jako vážná hudba, jazz nebo etno, a také pro sporty, které by se na čistě tržním základě neudržely.

Zásahy do veřejnoprávních médií proto neznamenají jen změnu financování, ale přímé omezení těchto funkcí. Oslabení rozhlasu a televize by se okamžitě promítlo do užší nabídky a menší dostupnosti. Zároveň by znamenalo rezignaci na to, že veřejná média mají brát ohled na všechny části společnosti, včetně těch, jejichž zájmy by se na trhu samy neuplatnily.

DEJTE HLAS PRO ROZHLAS
I PRO ČT

JMÉNO
PŘÍJMENÍ
E-MAIL